konflikt Gruzie a Jižní Osetie

Mistr Sun'c: O umění válečném

6. 1. 2008 0:15
Rubrika: Studium | Štítky: strategie , sun , taktika , umění , valecne

Mistr Sun'c: O UMĚNÍ VÁLEČNÉM

Překlad: Oldřich Král

Praha: Maxima, 1999

115 stran, IBSN: 80-901333-5-5



Jiří Král

Recenzovaná kniha O umění válečném imponuje zejména svojí aktuálností. V českém literárním prostředí vyšla v nekolika vydáních, přičemž do cílové skupiny lze zařadit jak čtenáře se zájmem o oblast strategie a strategického myšlení, tak milovníky čínské básnické tvorby.

Recenze se zaměřuje na komparaci dvou překladů, přičemž se snaží hledat jak odlišnosti obsahové, tak formální. Struktura recenze je pak dělena na části, konkrétně na úvod vymezující dva porovnávané tituly, na část zkráceně komentující obsah, na část jazykových a formálních náležitostí zmíněných děl a na závěrečnéo shrnutí.

Porovnávány jsou překlady z roku 19991 a z padesátých let2. Obě translace se snaží vlastní cestou zprostředkovat strategické učení mistra Suna, vlastním jménem Suna Wu. Historické doklady spojují vznik díla s odkazem do 3 století př.n.l., přičemž ovlivněno bylo především filosofickými směry a jeho tendenčnost v tomto smyslu určována aplikovanou filosofií, protože válka byla součástí každodenního života.

Hlavní smysl obsahu titulu O umění válečném je však impozantní zejména svojí univerzálností a aktuálností vzhledem k podobnosti s vojenskými doktrínami a strategickými plány dnešní doby. Pojetí strategie a strategického myšlení nejen ve smyslu pouhé schématičnosti, ale jako formy umění, spojuje Sunovi teze s principy moderního válečnictví a jednoznačně inspiruje pozdější myslitele, jakými byl například von Clausewitz, při své definici termínu strategie.

Obsahová část obou titulu se diferencuje na třináct částí, ve starším vydání označovaných jako hlavy a ve vydání novějším jako knihy. Z historických pramenů lze však odhadovat, že původní Sunovo dílo se skládalo z mnohem více částí jako byly strategické nákresy nebo diagramy, přičemž bylo pravděpodobně postupně doplňováno i jinými autory. Obsah obou titulů je tak omezen na nejzásadnější jádro Sunovy myšlenkové koncepce.

Sun se tedy po částech věnuje plánování, přípravě střetnutí, důmyslnému útoku, podobě, postavení, teorii prázdného a plného, střetnutí vojsk, konceptu devíti změn, pochodu vojsk, tvaru krajiny, teorii devíti krajin, útoku ohněm a užívání zvědů. Dále rozvedu jen vybrané části a souvislosti z výše zmíněných třinácti knih.

Kniha o plánu souvisí se základními pilíři strategie, popisuje zejména faktory, které ovlivňují úspěch střetnutí a klade důraz na preciznost plánování.

Kniha o přípravě zahrnuje logistickou část vedení války a doporučuje rychlý a extrémně efektivní postup. Spojitost Sunových tezí v tom nejelementárnějším hledisku lze vypátrat v tak moderně strategickém dílem jakým byl Schliffenův plán nebo následný koncept blitzkriegu.

V knize o důmyslném útoků se Sun dotýká i nepřímé strategie a to nastíněním možností vítězství i bez důrazu na otevřený střet vojsk. Zároveň poukazuje na strategii jako na umění a to s důrazem na schopnost reflexe situace jak svých, tak nepřátelských vojsk.

Čtvrtá kniha o podobě pak souvisí s taktikou. Zde Sun demonstruje faktory ovlivňující bitvy jako prostor, možnost, počet nepřátel a vlastních vojáků s poměr sil.

Za jednu z nejdůležitějších knih však považuji Knihu o postavení. V té se totiž dotýká Sun teorie manévrů a nadčasovým způsobem formuje myšlenky o klamu a zdánlivém postavení v bitvě. Formuluje tak postupy, které lze dnes označit jako situace vedoucí k získání volnosti jednání v bitvě.

Souvislostem spojeným s moderním vedením války se pak Sun přibližuje v Knize o střetnutí vojsk a to popisem komunikačních kanálů skrze systém vlajkové signalizace, popřípadě systém akustické výstrahy realizované bubny. Velmi zásadně pak lze v téměř všech částech vysledovat důraz na morální aspekty jak velitele, tak vojska.

Pro popis formálních a jazykových odlišností obou titulů je nutné se částečně věnovat tomu za jakých podmínek a v jaké době vznikly, popřípadě kým byly inspirovány.

Dílo z padesátých let je prací autorského týmu vedeného prof.Pruškem v nakladatelství Naše vojsko. Překlad svojí nekompetentnost k využítí v akademických kruzích potvrzuje čerpáním ze sekundárních anglických překladů3 oproti novější verzi inspirované originálním čínským textem.

Nové dílo je pak výsledkem spolupráce překladatele Oldřicha Krále a nakladatelství Maxima. Překladatel Oldřich Král navíc kromě inspirace z původního čínského rukopisu přiznává i vliv parafráze Sunova díla zkomponované v roce 1957 básníkem Janem Kolářem pod názvem O básnickém umění.

Z hlediska struktury, formálnosti a jazykové vybavenosti odlišných vydání se budu v komparaci věnovat předmluvě a doslovu, básnickému ztvárnění a formě poznámek k Sunovu textu.

Naprosto zasadním rozdílem v předmluvě je odlišný rozsah a obsah. Profesor Prušek totiž spíše než fundovaný text o díle předkládá čtenáři do značné míry ideově motivované hodnocení včetně části, která byla korektorem vydání vyňata, avšak obsahovala heroický hymnus na osobnost čínského diktátora Mao Ce-Tunga. Předmluva v nové verzi vydání je pak co do délky rozsáhlejší a obsahuje jak kritické hodnocení původního překladu, tak informace o práci na novém zpracování až po zasazení díla do historických reálií Číny 3.století př.n.l.

Zatímco nová verze je bez doslovu, v původním překladu je právě doslov zdrojem informací o původů díla a pramenem spekulativní teorie snažící se zpochybnit autorství Mistra Suna. V rámci hodnocení kvality obsahu věnujícího se v obou vydáních právě historickým reáliím, je nutné říci, že v novější vydání se jedná o mnohem strukturovanější avšak méně vyčerpávající souhrn. Rovněž jsou tyto informace logičtěji umístěny před třináct knih. Pruškovo vydání čtenáře vyčerpá svojí rozsáhlostí a naprostou anarchií faktů, ve kterých člověk snadno ztrácí, vzhledem k neznalosti historických souvislostí, orientaci.

Různorodost básnického ztvárnění proti sebe rovněž staví dvě odlišná řešení. Ve starším překladu je aplikována tzv. naivně starožitná dikce, tedy použití zdánlivě archaických výrazu a básnické skladby. Bohužel bez poznámek, kterým se budu věnovat dále, je orientace v takto pojatém textu a jeho pochopení velmi náročné.

Nový překlad básnicky inspirovány dílem Jiřího Koláře (O umění básnickém) naopak z pohledu čtenáře nabízí příjemné čtení s relativně snadným přístupem ke vstřebání sdělované informace. V případě praktického užití se rozhodně tento text hodí více.

Forma poznámek pod čarou je pak další odlišností. Zatímco první vydání jich obsahuje velké možnství, tak novější titul je naprosto eliminuje. Komplikace nastává už v samotné formě poznámek, protože fungují formálně jako poznámka pod čarou, avšak vizuálně neodpovídají běžnému standardu. Poznámky pod čarou jsou navíc u prvního vydání mnohdy jediným zdrojem srozumitelných informací.

Pruškův text byl tímto způsobem okomentován dvěma vojenskými historiky a je pravda, že se jim vcelku úspěšně podařilo vyjadřovat Sunovy myšlenky moderní vojenskou terminologií. V rámci vizuálního zpracování se však jedná o neodpustitelný defekt a to právě v nemožnosti snadné orientace. Naprosto běžně se tak poznámka vztahující se k určité pasáži ocitá na další stránce, což ctenáři rozhodně nenabízí kýžený komfort.

Naprosto samostatnou kategorií je pak grafické ztvárnění. Nové vydání neobsahuje téměř žádné grafické prvky a do jisté míry působí velmi stroze až chladně. V tomto pojetí se skutečně hodí spíše k praktickému užití a to zejména velmi příjemnými rozměry ibalového formátu a typografickým zpracováním.

Starší Pruškovo dílo je velmi kvalitně doplněno o ilustrace s typicky čínskými motivy. Nejedná se však pouze o vazbu, ale starší vydání obsahuje i oddělenou obrázkovou přílohu. Je nutné poznamenat, že ilustrační doplnění dodává knize skutečně náboj a do jisté míry vylepšuje reputaci autorů ve světle nezvládnutých poznámek.

Závěrem se budu snažit zprostředkovat vlastní dojem z díla mistra Suna a to jak v oblasti obsahu tak v hodnocení dvou popisovaných vydání.

Obsahem Sunova díla jsem byl opravdu nadšen. Skutečně objektivně lze říct, že Sun přinesl do oblasti strategického myšlení to, co se podaří jeho následovníkům rozvinout až o mnoho století později. Univerzálnost rad a to i taktického charakteru, u kterých bych to z důvodu odlišných technologických možností nečekal, mne utvrzuje v tom, že Sunův koncept lze bez okolků považovat za elementární součást strategického myšlení.

V případě rozhodování o použití některého z vydání, například na akademické půdě, bych jednoznačně preferoval novější vydání zpracované překladatelem Oldřichem Králem. Nabízí snadné čtení, příjemný zážitek a jeho předmluva je navíc i zajímavou studnicí informací o čínské historii ze Sunova období. Na rozdíl od Pruškova vydání je při práci s textem obsah Sunova konceptu to jediné, co čtenáře rozptýlí.

 

 

Seznam použité literatury a pramenů

Mistr Sun, (2005): O umění válečném (PING-FA), Praha, Naše vojsko

Mistr Sun'c, (1999): O umení válečném, Praha, Maxima 

 

1Dále v textu označováno jako novější vydání – překlad O.Krále.

2Dále v textu označováno jako starší vydání – překlad prof.J.Pruška

3viz. E.F.Calhthorp, Machell-Cox, A.L.Adler

Zobrazeno 3870×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona